20. let od úmrtí arciopata Anastáze Opaska

24. 8. jsme si připomněli 20. výročí od úmrtí J. M. Jana Anastáze Opaska, arciopata břevnovského kláštera, benediktinského mnicha a preláta Řádu sv. Lazara.

Jan Anastáz Opasek studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí (amnestován v roce 1960).

V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze NSR, kde žil až do roku 1990. Ve svém exilu se seznámil také s Vojenským a špitálním řádem sv. Lazara Jeruzalémského, s jeho posláním a spiritualitou. Do Řádu sv. Lazara byl přijat 10. listopadu 1978, v Bad Krozingenu, během investitury J. J. Alfonse knížete Metternicha-Winneburga – německého velkopřevora.

Po svém zotavení se z infarktu, který Opasek prodělal v roce 1990, se znovu ujal úřadu břevnovského opata. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera v bavorském Rohru, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově U Sv. Markéty v Praze.

Mnozí pamětníci vzpomínají na Anastáze Opaska jako na člověka se širokým kulturním rozhledem, tolerancí ke druhým a smyslem pro humor. Žádná okolnost ho však nikdy nepřinutila, aby vybočil z katolické pravověrnosti – vždy zůstával v Boží pravdě. Budiž nám tato jeho rytířská životní cesta stálým vzorem.