Vzpomínáme na arcibiskupa Karla Otčenáška

Karel Otčenášek se narodil 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. V roce 1939 začal studovat bohosloví v Hradci Králové. Již po měsíčním studiu odcestoval na přání biskupa Mořice Píchy do Říma na Lateránskou univerzitu. Zde úspěšně dosáhl licenciátu teologie. V roce 1945 byl v Římě vysvěcen na kněze a vrátil se zpět do vlasti.

Z důvodu represí, jenž začal vést nový komunistický režim vůči Katolické církvi a její hierarchii, byl Karel Otčenášek jmenován titulárním biskupem chersoneským, s určením vykonávat biskupský úřad v Královéhradecké diecézi pro případ, že nastane stav „sedes impedita“ či „sedes vacans“ (tj. že bude bráněno výkonu biskupské služby). Biskupské svěcení pak tajně přijal z rukou biskupa Mořice Píchy. Protože tento akt proběhl bez tzv. státního souhlasu tehdejší komunistické diktatury, byl klasifikován jako velezrada. Karel Otčenášek byl internován a později ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke třináctiletému žaláři. Na amnestii byl podmínečně propuštěn teprve v roce 1962 a začal se živit jako dělník. Ke kněžské službě se vrátil až o tři roky později díky intervenci papeže Jana XXIII. Službu však mohl vykonávat pouze jako obyčejný farář, se zákazem vstupu do Královéhradecké diecéze. Tento stav trval až do Sametové revoluce. 21. prosince 1989 ho papež Jan Pavel II. jmenoval královéhradeckým sídelním biskupem. Karel Otčenášek se do obnovy zpustošené diecéze pustil s neutuchající energií. Realizoval rekonstrukci biskupského paláce, knihovny a vybudování Nového Adalbertina. Velmi se také angažoval v případech odškodnění politických vězňů. Arcibiskup Karel byl též člověkem osobitého humoru a jeho homilie měly vždy podobu nestrojených, krátkých, ale upřímných vět. Možná proto byl oblíbeným obzvláště mezi mládeží, která za ním cestovala z celé diecéze.

Významnou životní etapou Karla Otčenáška pak bylo přijetí velkokříže církevního preláta Řádu sv. Lazara Jeruzalémského – společně s funkcí duchovního převora Českého velkopřevorství. Navázal tak na svého předchůdce biskupa-lazariána Mořice Píchu a usiloval o to, aby byl Řád sv. Lazara vždy pevně spojen s Královéhradeckou diecézí. Mnozí jistě mají ještě v paměti povzbudivá slova a pravidelná požehnání, která biskup Karel zasílal členům ČVP i v pokročilém věku – alespoň prostřednictvím časopisu Reunion.

Za své celoživotní dílo získal Mons. Karel Otčenášek mnoho ocenění a vyznamenání. V roce 1995 se stal nositelem Řádu TGM I. třídy, zlaté medaile Univerzity Karlovy, doktorem honoris causa pedagogických věd a prvním nositelem hradecké Ceny dr. Františka Ulricha. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval osobním arcibiskupem. Jeho heslem, která zvolil do svého znaku, se stala tato slova: „Caritas Dei, patientia Christi, honorificentia populi nostri“ („Láska Boží, trpělivost Kristova, čest našeho lidu“). Kéž jsou nám nejen vzpomínkou na našeho vzácného spolubratra, ale i trvalým duchovním odkazem.