Zesnula princezna Tamara Kinská

Velmistr Vojenského a špitálního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského se zármutkem oznamuje, že dne 17. dubna 2019 zesnula vdova po 2. velkopřevorovi Českého velkopřevorství Řádu sv. Lazara, vzácná, laskavá a vzdělaná paní Tamara Kinská. Životní osudy obou manželů jsou tak spojené, že vzpomínka na jednoho musí zákonitě připomínat též toho druhého.

Radslav hr. Kinský (14.6.1928 – 12.10.2008) dostal jako imunolog a genetik povolení zúčastnit se vědeckého kongresu v Paříži v r. 1958. V té době tam již deset let žili jeho rodiče a sourozenci Václav Norbert a Genilda Dobrzenská-Kinská. Je pochopitelné, že svolení k cestě do Paříže Radslav využil, avšak do Československa se již nevrátil. Naopak se tam 29. listopadu téhož roku oženil se svojí láskou Tamarou, princeznou pocházející z významného gruzínského rodu Amilakvari, pobývajícího již od r.1922 ve francouzském exilu.

Paní Tamara se narodila 29. července 1935 v Paříži, její otec podplukovník Dimitrij Zedginidze-Amilakhvari, rytíř Čestné legie (padl v r. 1942 v bitvě u El Alameinu) byl presidentem de Gaullem oceněn čestným titulem „hrdina Francie“ a je dodnes známou ikonou protinacistického odboje. Paní Tamara po studiích pracovala v diplomatických službách na francouzské misi u Organizace spojených národů ve Vídni.
Prababička našeho velkopřevora Radslava měla též gruzínské kořeny, pocházela totiž z gruzínského knížecího rodu Dadiani, takže rodinné vazby mezi oběma rodinami byly v tomto případě hluboké a mnohaleté.

Manželství Radslava a Tamary bylo požehnáno dvěma syny, starší Constantin Norbert se narodil v r. 1961 a mladší Charles Nikolas o 4 roky později. Po politických změnách, které přinesl rok 1989 se rodina Kinských navrátila do Čech, věnovala se restituci rodových majetků ve Žďáru nad Sázavou a paní Tamara si zvykla na nové prostředí, které si okamžitě zamilovala. Jejím velkým potěšením bylo zejména pět vnoučat a dlouhé pobyty v zámecké zahradě mezi milovanými rozkvetlými pivoňkami.

S odchodem vzácné paní Tamary, plné optimismu, humoru a lásky, končí také jedna historická etapa našeho Řádu, protože Radslav byl po dlouhá léta hybnou silou velkopřevorství, plně podporován svojí milující manželkou, která ho přežila o 11 let a která měla vždy otevřené dveře i srdce pro lazariány.

Odpočinutí věčné dej jí, Pane. A světlo věčné ať jí svítí.